Ondřej radí: horským běhěm rýmyčku nevyléčíš. To jsem si ověřil minulý týden, kdy mě tato
zákeřná choroba, postihující muže středního věku, přepadla. Včera se konečně vrátil spolubydlící Andy z týdenního "zájezdu" do Chicaga. Tedy už nemusím pečovat o tři z jeho čtyř psů, které mi nechal doma. Oni rozmazlenci hodují dvakrát denně, instrukce pro přípravu jídla zabírají celou stránku, resp. jednu stránku k snídani a druhou k večeři, pilule, kapky oční i ušní, dobrůtky za "odměnu" že to hajzlové zase nesnědli. A k tomu vycházky, sběr hoven na dvorku, cca 10 kg každý druhý den, a kolem páté ráno mě jedna psina vzbudí bušením ocasu o parkety, a když otevřu dveře do pokoje, tak mi skočí na postel. Tak aspoň že mi tato péče bude stržena z nájmu, bude na pivo! V neděli jsem zahrál v Gold Hill Inn a poté se nechal pohostit večeří o šesti chodech. Vydržel jsem až do konce, trochu mě pak bolelo břicho.Pár úlovků z Facebooku:
"V dnešním světě investujeme pětkrát více peněz na léky pro mužnost a silikon pro ženská prsa, než na léčbu Alzheimerovy choroby. Za pár let budeme mít staré dámy s velkými ňadry, staré pány s pevným postavením, ale žádný z nich si nebude pamatovat, k čemu to je."
(...mimochodem Google Translator to přelozil takto: "V dnešním světě jsme investovali pětkrát více peněz na léky pro mužnost a silikonem prsa pro ženy, pro léčbu Alzheimerovy choroby. Za pár let budeme mít staré s velkými prsy, starý pevný loděnice, ale žádný z nich si bude pamatovat, co pro." Jó, starý pevný loděnice...)
